Dotyky slávy

Janda:
Kde jsou ty časy,kdy holčičku svou,tak rád jsem houpával na kolenououu.Dávno jsi velká a vlastní svět máš,byly jsme čtyři zbyly jsme už jen dva.
jen dva.

Marta:
Bylo to úžasný žít s legendou málo kdo chápal že věci tu zvláštní jsou...Kdejakej táta dal svý děti spát,ty jsi byl pryč a já mohla si o tom jen zdááát.
jen zdát.

Ref.:
Dotyky slávy přišli náhodou,vyrostly s námi každý máme svou.

Janda:
Štěstí jsou střípky sem tam osloví,proč nám nic nikdy včas nenapoví kdo ví.

Marta:
Vůbec jsem nechtěla zpívat a hrát,jen někde žít s někým kdo by mě chtěl mít rád.
mít rád.

Ref.:
Dotyky slávy přišli náhodou,vyrostly s námi každý máme svou.

Janda:
Kde jsou ty časy už holčička má dotkla se slávy a možná je dál než já.