Pupákova píseň lásky

On:
Milá dámo chtěl bych ti tu vkleče
prohoditi pár slov o citu.
Ona:
Neříkej nic nebo začnu brečet,
mně úplně stačí že jsi tu.
On:
Jenže mně jde právě o tu dobu, kdy už ti to stačit nebude
Ona:
Tuším že to ve mně vzbudí zlobu. Přesto ale: staň se osude
On:
Chtěl bych tě ve chvíli předletní,
zavésti na místa diskrétní
a zašeptat ti slova plná úcty
Ona:
Zdá se mi to trochu přehnané,
Na tohle odpovím: Ne pane
Takovýchhle našly by se tucty
On:
Tak tě chci pozvati jednou
Na vycházku vlastivědnou
Která by skončila se v lese
Ona:
Nad tímhle návrhem věru
Byť by byl pronesen v šeru
Se slušná dívka otřese
Obaja:
Je hrozná potíž říci dámě větu
která vedla by ji přímo k rozhodnutí
Čím víc se potíš, víc a víc to vidíš,
že ji tohle k rozhodnutí nedonutí.
My jen dokážem městem parkem rezervací
bloumat spolu denně křížem krážem.
On:
Snad budu umělej,
nebo spíš nesmělej,
Obaja:
či snad každej potíž má ?
Zkrátka láska, zkrátka láska,
zkrátka láska je věc značně obtížná.