Haló

Zas číslo vytáčím a počítám.
Jen zvonění, už po osmé a nejsi tam.
Však, slyším náhle celkem jiný tón.
Haló, nepokládej telefon.

Je mi bídně, je mi hej, že jsem náhle s tebou sám.
Jsem blázen, těžký případ, od té chvíle, co tě znám.
Jen se mému zmatku směj, nebojím se trapasů.
Dokud smím tě slůvky líbat - do vlasů.

Už dávno znám tě z letmých setkání.
Vždy vídal jsem tě v představách i ve spaní.
Ve vlastní tváři nevyznám se snáz.
Haló, co však neznám - je tvůj hlas.

Ale, jak jej můžu znát, když jen stále mluvím sám.
Inu blázen, těžký případ od těch dob, co já tě znám.
V duchu dál si kreslím rád z profilů i z anfasů.
Tu tvář co slůvky líbám - do vlasů.

Haló, nepokládej telefon.
Podej stížnost písemnou, že ti volávám, když spíš.
Můžeš vysmát se mým chybám i mlčet dál smíš.
Dveře zamkni přede mnou, najdu zadní vrátka snů.
A díky nim tě líbám - do vlasů.