H

Varhany v Olivě

Varhany v Olivě pozbyly zvuku,
je mlha a ticho a nevidíš břeh,
a namísto mozku, jenž vedl by ruku,
jen pistole píší po šedivých zdech
ve jménu Humanity!

Být vděčný té ruce, co zbytky ti hází,
když není co jíst a je vánoční čas,
být němý, jak ryba, jež na stole schází,
když na dlažbě pásy ti rozdrtí vaz
ve jménu Humanity!

*: Ve stáji v seně ti vykážou byt,
to abys denně se přiblížil Kristu,
a přirazí k ceně i slovíčko "lid",
a přirazí k ceně i sádrovou bystu,
i slova, jež slýcháš, i vzduch, který dýcháš,
tvou radost, i slzy, i hlad.

Od varhan v Oliwie ticho se dívá,
už pastýři Ježíše přivítali,
koledy hladem ti žaludek zpívá
a v refrénu zahrají samopaly
/: ve jménu Humanity! :/




Varhany v Olivě

Varhany v Olivě pozbyly zvuku,
je mlha a ticho a nevidíš břeh,
a namísto mozku, jenž vedl by ruku,
jen pistole píší po šedivých zdech
ve jménu Humanity!

Být vděčný té ruce, co zbytky ti hází,
když není co jíst a je vánoční čas,
být němý, jak ryba, jež na stole schází,
když na dlažbě pásy ti rozdrtí vaz
ve jménu Humanity!

*: Ve stáji v seně ti vykážou byt,
to abys denně se přiblížil Kristu,
a přirazí k ceně i slovíčko "lid",
a přirazí k ceně i sádrovou bystu,
i slova, jež slýcháš, i vzduch, který dýcháš,
tvou radost, i slzy, i hlad.

Od varhan v Oliwie ticho se dívá,
už pastýři Ježíše přivítali,
koledy hladem ti žaludek zpívá
a v refrénu zahrají samopaly
/: ve jménu Humanity! :/


Varhany v Olivě

Varhany v Olivě pozbyly zvuku,
je mlha a ticho a nevidíš břeh,
a namísto mozku, jenž vedl by ruku,
jen pistole píší po šedivých zdech
ve jménu Humanity!

Být vděčný té ruce, co zbytky ti hází,
když není co jíst a je vánoční čas,
být němý, jak ryba, jež na stole schází,
když na dlažbě pásy ti rozdrtí vaz
ve jménu Humanity!

*: Ve stáji v seně ti vykážou byt,
to abys denně se přiblížil Kristu,
a přirazí k ceně i slovíčko "lid",
a přirazí k ceně i sádrovou bystu,
i slova, jež slýcháš, i vzduch, který dýcháš,
tvou radost, i slzy, i hlad.

Od varhan v Oliwie ticho se dívá,
už pastýři Ježíše přivítali,
koledy hladem ti žaludek zpívá
a v refrénu zahrají samopaly
/: ve jménu Humanity! :/ Hlas

V měsíci září, kdy jablka zrají,
kdy mantilu noci svit měsíce protkal,
když dozněla hymna, již v půlnoci hrají,
já poprvé tehdy jsem Satana potkal.

Ten Satan měl líbeznou postavu panny
a nepáchla síra, však voněly květy,
a v úsměvu něha bez jediné hany,
jen z úst jako hadi mu syčely věty:

R: "Jen nech si svou duši, ta k ničemu není,
vždyť mnozí i zdarma ji upsali čertu,
však hlas - to je zboží, jež dneska se cení
a dobře se platí - to beze všech žertů!"

R: "Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvil
a stráž mi ho do klece vsadí,
a kdybys pak stokrát i andělsky mluvil,
tvůj hlas tě zradí!"

Dnes jako kníže si v paláci žiji,
mám ve stájích koně a v zahradách pávy,
jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji,
jen rádio nemám a nesnáším zprávy.

Neb kdykoli válkou se o lásce bájí,
když slaví se vrazi a obchody s časem,
když svatými slovy se bezpráví hájí,
když hlásá se lež - tedy vždycky mým hlasem.

R: Mé lůžko je měkké, však propíjím noci,
mám z démantů bazén a ze zlata ryby,
mám přebytek všeho, i pýchy, i moci,
mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí!

R: Dnes podruhé oko mé Satana spatří,
je krásný, byť s úsměvem krysím,
vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří,
když na větvi visím ...


Hlas

V měsíci září, kdy jablka zrají,
kdy mantilu noci svit měsíce protkal,
když dozněla hymna, již v půlnoci hrají,
já poprvé tehdy jsem Satana potkal.

Ten Satan měl líbeznou postavu panny
a nepáchla síra, však voněly květy,
a v úsměvu něha bez jediné hany,
jen z úst jako hadi mu syčely věty:

R: "Jen nech si svou duši, ta k ničemu není,
vždyť mnozí i zdarma ji upsali čertu,
však hlas - to je zboží, jež dneska se cení
a dobře se platí - to beze všech žertů!"

R: "Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvil
a stráž mi ho do klece vsadí,
a kdybys pak stokrát i andělsky mluvil,
tvůj hlas tě zradí!"

Dnes jako kníže si v paláci žiji,
mám ve stájích koně a v zahradách pávy,
jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji,
jen rádio nemám a nesnáším zprávy.

Neb kdykoli válkou se o lásce bájí,
když slaví se vrazi a obchody s časem,
když svatými slovy se bezpráví hájí,
když hlásá se lež - tedy vždycky mým hlasem.

R: Mé lůžko je měkké, však propíjím noci,
mám z démantů bazén a ze zlata ryby,
mám přebytek všeho, i pýchy, i moci,
mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí!

R: Dnes podruhé oko mé Satana spatří,
je krásný, byť s úsměvem krysím,
vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří,
když na větvi visím ...