Dopis z Borodina

1. Píšu vám, drahá Valery
řádků pár plných důvěry
jsem žebrák a ne důstojník své armády

2. Platím daň vlastní krutosti
a všude mráz, lezoucí do kostí
a do svítání chybí možná hodina,
tady u Borodina

R: Jako vích hořela Moskva.
Teď na koních hordy kozáků nás ženou
a pán Bonaparte odjel sám Rusí zasněženou

3. Vzpomínám drahá Valery
na úsměv váš a scénu opery,
na Elysejská pole a žár Paříže

4. Holá smrt nás teď očistí
s myšlenkou zašlé kořisti,
všechna sláva jednou končí a den začíná,
tady u Borodina

R: ... Rusí zasněženou, klečím na kolenou.
R: