Vyznavači ohňů

Ujel jim vlak a bylo jim míň snad o deset nežli mně.
Hlavu pro muziku, ale nebylo to tím, že spala mu na klíně
Půjčenej battldress a prachy od táty, co ji už tak dávno neviděl.
Za tratí, kde je ves hrál vítr sonáty a já jim tajně záviděl

Vagabundům upsaní jak řádu mnich
a nadosmrti rozpůlený konce prstů
Vyznavači ohňů na všech nádražích
čekají zelenou, než pojedou
než je dálky seberou

Tichá noc se vetřela k nim
stejně jako tehdy k nám.
On ji políbil a sáhl do strun
a hrál hity, které znám
o koních v ohradách, co nemají tu zlost
že mě až v zádech zamrazí.
Ten pocit už dobre znám, je jako cizí host,
když tě tvůj blízkej podrazí.