Vzpomínka na kamaráda

1. Lásko, nejsi má, jsi vzdálená až do smrti,
dávno nečekám, že by mě křídla labutí
zamávaly z vodopádů šedivýho dne,
ze skály naděje mi odletí, odletí.

R :Zlá nemoc jako černá tůň stavěla kříž o něco spíš,
když hnal se v noci bílej kůň jak lítá saň a tvoje dlaň
už byla ledová jak štíty hor, telegraf duše za obzor
donesl skromné poselství: chtěl bych žít.

2. Lásko ukrytá, jsi vyryta v mé paměti,
Neboj, čekám dál jenom v malé naději,
Vysněné jak návrat psance girlandami snů,
všech nekonečných dnů a čekání, čekání.

R :Zlá nemoc jako černá tůň stavěla kříž o něco spíš,
když hnal se v noci bílej kůň jak lítá saň a tvoje dlaň
už byla ledová jak štíty hor, telegraf duše za obzor
donesl skromné poselství: chtěl bych žít.