Bílá bonanza

Na severu eskymáci žijou,
vlci v bílý poušti teskně vyjou,
Skřivánek tam ani nezavrzne,
jelikož tam pořád děsně mrzne.
Rampouchy nám do postele vnikly,
sotva jsme si na tu zimu zvykli.
Kolem chajdy blizard krutě řádí,
zlatokop má romantický mládí.

Posnídáme jogurt,
zalezeme do jurt,
potom zahvízdáme na soby,
ať nám vylízají nádobí.
Polární psů smečka
rve se o slanečka,
v dáli bahno hnusně začvachtá,
lachtan k tomu tiše zalachtá.


Na severu nejsou žádný ženský,
jenom sněžní muži sakramentský,
na ohništi přimrzla nám kejta,
v poledne je sto pět fárnhejta.
Vousy se ti mění ve střechýle,
na nose abys měl černý brýle,
pustinou se táhneš jako flundra,
okolo se šklebí zmrzlá tundra.

Posnídáme flaksy,
jež jsou tvrdé jaksi,
v dáli kleje lovec medvědů,
že prej přimrz šosem u ledu.
I ten bílej losos
nadrbal si kokos,
peřeje jsou totiž zamrzlé,
bílá smrt se šklebí oplzle.

Máš-li plavovlasou Mary svou rád,
pospěš s náma do potoka šťourat,
až se trefí ešus do bonanzy,
vypijeme hektolitr Gamzy.
Až nám bude sedmdesát sedm,
sedneme si spokojeně před dům,
ať půlnoční slunce rudě září,
zlatokop má revmatický stáří.

Snídá jenom housky,
uždibuje kousky,
celej den se válí u krbu,
neboť hřeje pěkně do hrbu.
Vzpominá si, k sakru,
jak chodil spát za kru,
večír smutně kouká při svíčce
na polární záři v ledničce.