Popelky

Kolik je v řádku not a kolik nad linkou být smí?
Kolik je dětskejch úst co zamkneš pralinkou, kdož ví?
A proč je, táto, v abecedě před el ká?
A řekni, táto, ale vážně, byla Popelka?
Proč si dívky rády hrajou na velký?
A pak pláčou jako malý Popelky?
Popel krásy, hrášek touhy, není lék,
při tom schází jen ten pouhý oříšek.

Kolik je písku na poušti a kolik tou pouští vede cest?
Když éro zemi opouští, co všechno s sebou musí nést?
A může se, táto malý změnit ve velký?
A řekni, táto, ale vážně, jsou teď Popelky?
Je to krásný hrát si věčně s otázkou,
je krásný běžet dál i za láskou,
věčně prát se, běžet světem, třeba sám,
proto fandím dětem a všem Popelkám.