Bezejmená

S paletou a kouskem plátna
přátelím se rád, společnost
s velkou zárukou.
A jak noc ta marnotratná
spáčům káže spát.
Roste mi portrét pod rukou.
Šálení a klam, čí je tahle tvář,
tu znám.

Bezejmená, ty v závějích,
ty která vcházíš do snů mých.
Ty kvůli níž čtu tajně snář.
Bezejmená, ty lásko má ,
pro mě tak známě neznámá.
Můj obraz náhle má tvou tvář.

Sladší noc a méně temnou
trávit chtěl jsem sám.
Jak byl ten záměr bláhový.
Jsi tu ty teď bdíš tu se mnou,
navždy už tě mám.
Je to však vítězství, kdo ví,
pouze ptát se smím,
zda jsem byl i já snem tvým.

Bezejmená, ty v závějích....
....má tvou tvář.

Bezejmená, ty v závějích,
ty která vcházíš do snů mých
a mizíš s ůsvitem jak dým.
Bezejmená na plátně mém,
dej aspoň znát mi s úsměvem,
zda ten tvůj sen se kryl s tím mým.

Můj obraz náhle má tvou tvář.