Miriam

Denně se ráno ptám,
proč musím vstávat sám,
odpověď dávno znám
jsem samotář.

Dlouho už doufám,
že se jednou ráno
má víčka mírně zvednou.
Já spatřím náhle čísi tvář.

Odlétá spánek jak jarní vánek,
jak svatojánek díky Miriam.
Sedíme právě u stolu v trávě,
při ranní kávě s krásnou Miriam.

To je ten dávný příběh lásky
zázračné, živé a průzračné,
kterou mi dává, dává Miriam.
Říkají známí, že všechno dá mi,
s noblesou dámy kráska Miriam.

Celý svět má teď nádech růží
růžových, tam kde byl pláč je smích.
Už nejsem sám.

Jsem jejím hájemstvím,
každý den dlouho spím.
Pletu si tvůj sen s mím
a mám ho rád.

Ale, když spolu dříve vstanem
a jdem se toulat krásným ránem,
zapomínám, že dlouho chtěl jsem spát.

Odlétá spánek jak jarní vánek,
jak svatojánek díky Miriam.
Sedíme právě u stolu v trávě,
při ranní kávě s krásnou Miriam.

To je ten dávný příběh lásky
zázračné, živé a průzračné,
Kterou mi dává, dává Miriam.
Říkají známí, že lekci dá mi,
s noblesou dámy kráska Miriam.

Celý svět má teď vůni růží
růžových, tam kde byl pláč je smích.
Už nejsem sám.