Pieta

V rohu náměstí
kousek od nádraží
pod černým baldachýnem
komínem vytvořeným
němá bolestí
stála nad drenáží
Madona s mrtvým synem
umučeným

Stála zmatená
nenadálým hlukem
na ruce déšť jí padal
jak slzy velekněze
trochu zděšená
podnapilým plukem
co vůbec nevypadal na vítěze

Stojíce u Piety
kouřili cigarety
a šnapsem žízeň hnali
kilometr klusem
Kuplety z kabaretu
zpívali pro Pietu
a když je dozpívali
otřásli se hnusem

Měli monstrance
cestou nakradené
a snímky pro rodiny
jež léta neviděli
Místní sebrance
válkou nakažené
tu trochu zeleniny
záviděli

Holky z ulice
trochu pomuchlali
a pak jim zaplatili
držadlem bajonetu
Sklady munice
pečlivě zavírali
a pak se posadili
pod Pietu

Sedíce pod Pietou
cpali se omeletou
hlasitě nadávali
na pitomou nudu
Čmárali po Pietě
pozdravy Mariettě
kterou si půjčovali
neznajíce studu

Jednu neděli
polní zabalili
poslední pohlednici
příbuzným odeslali

Potom odjeli
aniž zaplatili
Na cestě železnicí
usínali

Nikdo neplakal
nikdo nelitoval
nikoho nebolelo
že jeli bez loučení
Někdo přitakal
jiný poděkoval
Nikomu nescházelo
poroučení

A jenom pod Pietou
holčičku pětiletou
písmena zaujala
načmáraná křídou
Číst se však neučila
tak nápis pohladila
Písmena rozmazala
zbytek umyl déšť
zbytek umyl déšť