Hannibal

Pod černým kloboukem nosím si Hannibala
a tucet posvátných bílých neangažovaných slonů.
Vyprávím kolemjdoucím nesmírně krásnou pohádku pro usnutí,
zatímco okna periferních barabizen
velmi tiše a velmi zřetelně artikulují
poměrně bezvýznamná slůvka
miluji - miluješ - milují
jako nápověda z nápovědní budky.

Pod černým kloboukem nosím si Hannibala.
Sedí si na lůžku,
pojídá parmezán a milánskou roštěnou a moravský vrabce
a moje hlava je špatný stůl k pojídání špatných jídel
s nejhorší obsluhou
a když je nejvíc nespokojený, řekne mým čtyřem vlasům:
"hele, pojďte, zahrajem si čtyřručně Mikasa Sukasa!"

Pod černým kloboukem nosím si Hannibala,
který je hubený fakír
a nohy má zkřížené a hraje si na píšťalu Rhythm and Blues
a tucet posvátných bílých neangažovaných slonů
sloupovýma nohama počítá pět podle návodu: "počítej pět"
a dvanáct a pět jsou čísla,která jdou velmi špatně k sobě,
jak říkal pan učitel.

Pod černým kloboukem nosím si kromě Hannibala,
kromě tuctu posvátných bílých neangažovaných slonů
a kromě poloprázdného povrchu,
poloprázdné lebky
ještě čtvrt kila radosti, čtvrt kila smutku,
pepř, sůl a párátka do myšlének.