Zlomená

Noční ulicí kráčíš, tak sama a tak zmatená,
V očích se ztrácíš, často i smyslů zbavená.
Každý den v žilách ti zrádná jehla proniká,
tak tiše smrt do tebe vchází a život mlčky uniká.

Proklínáš rána, když tvé tělo z temnot procitá,
Tak bezradná a tak sama a touha přestat je tak veliká.
Jestli nenajdeš sílu, postavit se pravdě do očí,
Nenajdeš nikdy svou cestu zpátky a tohle peklo nikdy neskončí.

REF: V boží kráse stvořená, z čisté lásky zrozená,
Teď podlomená má kolena, na duši zlomená,
Zatracená i nechtěná teď bloudí tmou jak ztracená
A podlomená má kolena, na duši zlomená.

Stále víc se stmívá, však tvé kroky zpátky nevedou,
Jsem to já, kdo ti tu zpívá, já ti věřím
a stojím za tebou.
Najdi prosím Tě, sílu postavit se pravdě do očí,
Já ti věřím i ty měj tu víru, že to zlé se
v dobré otočí.