Človíček

Skoro celej tejden
trávím doma sám.
To, když se večer sejdem,
dáme řeč a kouř.
Skoro celej tejden

trávím doma sám.
To, když se večer sejdem,
dáme řeč a kouř.
Venku padal sníh,

lesk lidí v očích tvých.
To, když se do nich dívám.
Za to může kouř.
Odešla mi ráno,

dvakrát taková.
A nikde není psáno,
jak se zachová.
Možná bude tenká

a možná jako sud.
I když to bude holka
anebo prima kluk.
Žádnej se mi nediví,

že jsem dneska opilý.
Narodil se človíček.
A nikdo mi nenadává,
že tak děsně nasávám.
Unavená spí.
Tak na našem hřišti

křičí malí svišti.
A mezi nimi kouká,
něco si snad brouká.
A když máma volá,
málo kdo odolá.
Jak to krásně voní.
Za to může kouř.
Žádnej se mi nediví,

že jsem dneska opilý.
Narodil se človíček.
A nikdo mi nenadává,
že tak děsně nasávám.
Unavená spí.
Žádnej se mi nediví,

že jsem dneska opilý.
Narodil se človíček.
A nikdo mi nenadává,
že tak děsně nasávám.
Unavená spí.
Unavená spí.
Unavená spí.