Karneval

Snad sám Bůh se po mostě blíží,
růže planá, zlatý roj,
jiskry podkov stíny mu kříží,
v slunci jak rtuť se leskne zbroj.

A ten most, co práve míjí,
kamení bílé jak z cukru má,
usnul čas a kůň kloní šíji,
pod mostem v řece plyne loď, ta tvá.

V bárce štká s dívkami dáma,
na míse hrozny, jablka jsou,
fíky, višně, že je však sama,
pátrá po milenci pod vodou.

Plyne proud, most je tak stálý,
stín řeky obraz navrací můj,
slunce růže na mostě pálí,
má je voda a ten kámen tvůj.

Karneval zítra už začne,
v tanci masky ukryjí tvář,
páv a orel, hyeny lačné,
nikde láska, nikde svatozář.

Karneval začal už včera,
vířil marně v ulicích roj,
můry, draci, havraní pera,
nikde onen, jemuž jiskří zbroj.

Zbyl tu kmán, troufalý básník,
básně, ty vůbec nemusím mít,
on byl Bůh, a ty jsi spíš chasník,
v té masce můžeš leda kníry skrýt.

Zbyl jen most a pod ním panna,
sen se jim dozdál, panoš jel dál,
tys cizí sen, a já v srdci rána,
ty mě nemáš, já tě nedostal.


Já tě nemám, tys mě nedostal ..