Microkomunismus

Je mi líto lidí, co to maj jako já,
svírá mě tíseň, chladná bez polibku první noc májová,
vzpomínky sílí a s každou další vteřinou cítím, že tíže zemská nelze opomenout.

Kamkoli se dívám vidím lidi jako stroje,
plechový bedny bez svědomí a bez duše.
V líhních se rodí, plení, plň, co se očekává,
ty jenž nejsi jako oni nechť ...???...

Život saje vzduch z mých plic,
krade rovnáse z nerovnic,
potýkám se s dávnou směšnou touhou.
Nemám sílu vstát a jít,
pózovat mezi zrcadly,
co sem odmítl dřív,
dnes mě jisto jistě zabije.

Život saje vzduch z mých plic,
krade rovnáse z nerovnic,
potýkám se s dávnou směšnou...
Život saje vzduch z mých plic,
krade rovnáse z nerovnic,
potýkám se s dávnou směšnou touhou.
Nemám sílu vstát a jít,
pózovat mezi zrcadly,
co sem odmítl dřív,
dnes mě jisto jistě zabije.