Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
She forced a smile, said,
"Boy, come kiss my mouth—I'll set you free.
You know that hope you're holding to? It looks an awful lot like fear.
Now, you're so quick to fall on failure, and so quick to raise your voice, like,
'If I can't find a mistake to blame, we didn't have a choice.'
Oh, but you had option.
I was your chance to feel complete,
But when I leaned in close to you, you
Kissed your fear instead of me.
You had my hand in your hand,
You had my lip in your teeth,
You had my heart on your sleeve,
You had a chance to breathe.
But, boy, you wouldn't let your fear recede so I moved on.
And it's too late to change your mind now,
You got scared, boy, and I got gone.
Now you failed, and there's no way to turn back time.
You had your chance, boy, I tried."
"You tried?" I looked her in the eye and smiled,
"My girl, you must understand that fear is not some product that I made.
It crept unwelcome in my head the day they had her torn away.
It changed me.
Now at the end of everyday I lie awake at night and wait
To feel the wires of my brain get cut and quietly rearranged, and
Hear my beaten heart exclaim, 'Still, I refuse to let her go.'"
So we escape to our mistakes for they wait patiently for us.
Oh, how they always wait for me.
If my fear has kept me here only my fear can set me free.
And I'm sorry, dear, but don't you dare say another word.
How could I risk holding your heart in me while still in love with her?
You were wrong."
Přemohla se k úsměvu a řekla
"Polib mě - a budeš volný.
Víš o té naději, kterou pořád živíš? Tak ta vypadá spíš jako ošklivě velká kupa strachu.
Teď začínáš rychle doplácet na své chyby a razantně zvyšuješ hlas a říkáš
"Pokud to nemám na co svést, neměli jsme na výběr."
Ale...tys na výběr měl.
Díky mně ses mohl cítit kompletní,
ale když jsem se k tobě naklonila, abych tě políbila,
tak jsi políbil jen své obavy.
Držel jsi mě za ruku,
kousal jsi mě do rtu,
byla jsem ti úplně otevřená
a tys měl šanci volně dýchat.
Ale...své obavy jsi nedokázal zahnat, tak jsem šla o dům dál.
A teď už je pozdě pro tebe, měnit svůj postoj,
zalekl ses, a já odešla.
Teď jsi v koncích a nedokážeš vrátit zpátky čas.
Svou šanci jsi dostal. Já se snažila."
"Ty ses snažila?", podíval jsem se jí do očí a usmál se,
"Má milá, musíš pochopit, že strach není jenom něco, co jsem si vytvořil.
Nezvaný se mi vplížil do hlavy ten den, kdy mi ji vzali.
Změnilo mě to.
Teď na sklonku každého dne v noci jen tak ležím a čekám,
až ucítím, jak se mi vypojují dráty v mozku a přepojují se jinam a
jak mé domlácené srdce vykřikuje "Já ji prostě jít nenechám."
A tak se jen snažíme uniknout našim chybám, které na nás trpělivě čekají.
Jó, jak na mě pořád čekají.
Jestli jsem se tu ocitl kvůli svému strachu, tak jedině ten mě zase dokáže osvobodit.
A je mi líto, drahá, ale už radši nic neříkej.
Jak bych mohl riskovat držet tvé srdce, zatímco stále miluju ji?
Mýlila ses."