Práh Bolestivosti

Když město svážou vlasy noci
Na uzle tmy pár pevných pout
Domů se vrací pozdní chodci
Někdo tu stojí sám a chce uhodnout
U koho v bytě teď telefon zvoní
A čí spaní ruší jeho tón
Třeba jej vzbouzí dobrou zprávou
A, nedej Bože, třeba i zlou
Jen slýchává ty kroky a nikdo není tam
Poslouchá je dlouhé roky, i když ví, že je sám
Jen stáří a stín s neskrývanou chtivostí
Říká mu: Každý má vlastní práh
Bolestivosti

Na rohu žlutá lampa bliká
A z nebe stéká nespavost
Odchází nejistým krokem samotářů
A za ním tiše kráčí lhostejnost…

Jen slýchává ty kroky a nikdo není tam
Poslouchá je dlouhé roky
I když ví, že je sám
Jen stáří a stín s neskrývanou chtivostí
Říká mu: Každý má vlastní práh
Bolestivosti