Kolikrát

Liber a Fadrc Kolikrát oooojééé

Kolikrát jsem rozbil hubu sám sobě a nemoh vstát,
kolikrát jsem prodal vztah k lidem,který měl jsem rád.
Čekám,až se věci změní nejmíň když to nečekám,
tolik slibů,tolik chyb,jen dělaj z tebe člověka.
Až budu zase kroutit hlavou,modlit se a k nebi prosit,
prosím,ať najdu tu pravou myšlenku,jak věci řešit.
Kolikrát si můžu sám pořád za to,co nechci,
je to život,věř mi jdeme na vlastní pěsti.
Nechci dál padat na ksicht,jenom spomalit akci,
zeptat se sám sebe,proč jsem tady.
Zdali dokážu se vzdálit od lidí,který pálím
a jestli neopustím ty na který jsem navik.
Možná je to otázek víc,než tisíc,
chci říct,že pád na hubu už není třeba vinit.
Každá story má uvnitř sebe další význam,
já děkuju všem chybám za to kam se vydám.

Kolikrát skončíš,kolikrát začneš,
je,že tě vytáhnu,až budeš na dně.
Kolikrát skočíš,kolikrát vztaneš,
je,že to má spousty význámů není to snadné.

Občas se ti věci vyvinou,že do nich nejde nahlídnout,
jsou schovaný za oponou,tak jdou často přehlídnout.
Když se dobře nedíváš,tak o ně můžeš zakopnout,
dvakrát měř,jednou řeš nechybí tě nakopnout.
Tolikrát jsem si říkal,jak mám vše udělat líp
a možná jen má pýcha byla zdrojem všech mých chyb.
Nebo v ní hledám sebe a sám sobě si nalhávám a
možná v sobě hledám to,co celej život postrádám.
Tolik jsem zažil podrazů,tolik z nich přišlo k pádu,
život se semnou nesral,řek mi nekecej a pádluj.
Každá mince má dvě strany,je na tobě,co si zvolíš,
jak si utvoříš svý osnovy ve kterých se dá chodit.
Občas je to velkej rybník ve ketrým se nedá plavat,
občas příde nějaká rána po který se těžko vstává.
To,co mi život drolí se proto snažím posbírat,
abych se poučil a neptal se kolikrát.

Kolikrát skončíš,kolikrát začneš,
je,že tě vytáhnu,až budeš na dně.
Kolikrát skočíš,kolikrát vztaneš,
je,že to má spousty význámů není to snadné.