Rodné údolí

Cesta má přede mnou v dáli mizí,
každý krok v srdci mém zabolí.
Zakrátko bude mi všechno cizí,
nespatřím své rodné údolí.
Zavolám
nashledanou,
nashledanou,
nashledanou rodné údolí!
Zavolám
nashledanou,
nashledanou,
při vzpomínce srdce zabolí.

Oči mé nevidí jak se stmívá,
nevidí co jsem měl tolik rád.
Jediné co mi dnes ještě zbývá,
rodnému údolí sbohem dát.

Zavolám
nashledanou,
nashledanou,
nashledanou rodné údolí!
Zavolám
nashledanou,
nashledanou,
při vzpomínce srdce zabolí.

Proč se den za každou nocí vrací,
proč se čas na chvíli nezastaví?
Nemusel bych ti své sbohem dáti,
kdyby dnešní den na věky byl.

Zavolám
nashledanou,
nashledanou,
nashledanou rodné údolí!
Já volám:
Nashledanou,
nashledanou,
při vzpomínce srdce zabolí.