Fit pro život

(Boty protoi Lásce)


Zas mi říká, že má něco pro mě
a to něco, vitamín prý je.
Já však nechci žádnej sajrajt v domě, jé
přináší jen hlad a výdaje.
pro zdraví svůj vlastní, žebřík joulový,
nejčestnější místo, na něm drží vepřový.

K snídani mám šest buličích oček,
k přesnídávce tláču s cibulí.
V poledne se na mě směje bůček, jé,
po osmi knedlících se jen zahulí.
Pak se chvíli šoupnu, do příčný polohy,
a sním o řízku silným, jak můj palec u nohy.

Odpolední svačinku už spojím,
v restauraci přímo s večeří.
Než to všechno pěkně v klidu dojím, jé,
s dalším pivem se už nešetří.
Jestli ještě jedno? Co se ptá ten vřed?
To dá přece rozum, pingle s IQ nula pět.

Nevím co je mrkev nebo kivi,
soja nechť mi kvete na hrobě.
Z ovoce uznávám jenom slívy, jé,
přepálené, čiré vodově.
Možná ještě broskev nebo meruňku,
tak nelelkuj a nalejvej, ty starej šizuňku.

Tak se válím tím přiblblým světem,
makrobiotických orgií.
Nejsem přece žádnej, malej kretén, jé,
na kterýho boudu ušijí.
O joulech vím svoje a to mě teda ctí,
kdo o nich nemá pojem, ten si šlape po štěstí.

Vitamíny! Z mého domu! Pochodem vchod!