Můj pes suverén

Text: Luděk Nekuda

Žil jsem sám jak v plotě kůl, třicet let a ještě půl
Proč bych dýl tu tíhu nes', žiju dál, však se mnou pes
Na ulici štěně, to já nalezl jsem přejeto
a potom dlouhé dni mu věnoval svou péči nevšední
Bifteky a roštěné měl k jídlu řádně maštěné
a ještě nedojed' a už měl další přání praštěné
Ze štěněte už je dnes dospělej a velkej pes
a je mi neúplatně věren, avšak hroznej suverén.

Všechno zná a všechno ví, chci něco říct - on to dopoví
Starost má, kdy chodím spát, co obědvám, kdy budu brát
Tuhle zlostí třesa sa, řek', že mě slyšel v rozhlase
a tak že správnou dikci ode dneška se mnou bude dřít
Tak jsem v kapli zaplakal, pštrosici jsem pštrosa hrál
i naolejovanou Julii jsem odolejoval
Krkem prst jsem musel dát, roli lorda Rolfa znát
nežli konečně byl spokojen můj pes - ten suverén

Můj byt psí už bouda je, ve mně pes má lokaje
Vezme tašku na zemi a pak takto káže mi:
Skočíš tamhle do krámu a koupíš kilo salámu
a potom vedle v masně vezmeš krásně tučný uzený
Pak naproti v Pramenu mi koupíš Plzeň chlazenú
a ty se za odměnu zastav do bufetu na menu
A tak běhám po městě a koupím nákup za dvě stě
a pak, když přijdu, dá se do kontroly cen - ten suverén

Jednou takhle nad ránem zvolal jsem: pryč s tyranem
Než tak dále žíti s ním, raději se ožením
Nato pes mě zavolal: tak řekni, koho by sis vzal
Jestliže Ludmilu, tak tu bych ti nedoporučoval
Ta má nohy hubené, a pak chce Pepu, tebe ne
a jestli máš na mysli Marii, tak přímo říkám NE
Božena je bez věna a Hana je moc prohnaná
a Pavla - to je známý škrob, ta má hluboko o kapsy
Řek' jsem, že mě napadá, že zbývá už jen Milada
A on řek': nepřichází v úvahu, ta nemá ráda psy!

Jako dřív vše zůstává, a kolik já už moh' mít žen
Koukněte, ta postava, jenže ten pes je suverén! ...