Magdalena

Opřena o zeď, zkoušela zapomenout
a všechen čas za jednu cigaretu
tak trochu povadlá, jak pestíky květů
duše se rozpadla, jak pestíky květů

Co v sobě nosila, jak řeka naději
co v sobě skládala, jak plástve medu
spát nechodila, bděla raději
aby na nebi uviděla hvězdu

Tak s větou volně pohozenou
a hrou teprv na začátku
s představou nalezenou
si dokázala hrát

Házela pětníky do studny přání
psala si deníček do listů stromů
pryč je touha - vrátit se domů
chtěla se rozdat, jen nevěděla komu

Plakala deštěm povadlých stromů
smála se rosou kosených trav
sbírala korálky z jinejch světů
a pak je všechny schovala za rukáv

Tak s větou volně pohozenou
a hrou teprv na začátku
s představou nalezenou
si dokázala hrát