Alchimista

sundal jsem boty a přešel přes strniště
abych se navrátil zpět
abych se stišil a dorovnal těžiště
po bouři z minulých let
být znovu klukem,co se proháněl v pastvinách
na dávné lovce si hrál
a cestou k pokladu nahoře ve skalách
své značky namaloval
lidé se nemění jenom úhel pohledu
začne být trochu z patra
opuchlá společnost žene nás kupředu
že člověk nezná bratra
vysoko nade mnou mraky se bouřily
a blesky svítily v tmách
mé oči chlapecké dočista pohřbili
ated' jsem na pochybách
jestli ta věc co se za ní tak honíme
má ve svém jádru za to
a až jí najdeme jestli si povíme,
že fakt to stálo za to
rváti se z cizího a tlačit na pilu
počítat oč tu běží
denně se na nohou dopouštět omylů
že na srdci nezáleží
tak jako pokladem může být voda v poušti
svědomí člověka co jiné neopouští
proč jsou vykradené hroby dávných králů
krvavé stopy ke Svatému grálu
horečka zlatá bohatství na pár chvil
vše se vrací do očí Kristu,
kde pastýř potkal alchimistu
osobní příběh svůj znovu se oprášil
smrt nese vítr a s velikou silou
trhá jen z ruky vlajku bílou
ještě to nevzdá,ještě to neodpíská
pohledem kluka,vím to jistě
jsme hledači pokladů na špatném místě
největší z největších,našel si mě sám
pohledem kluka,vím to jistě
jsme hledači pokladů na špatném místě
největší z největších najde si tě sám