Čas od času

studený vítr vyfoukal poslední listí ze strání
a já mu tiše naslouchal,jen občas dejchnul do dlaní
s pocitem,že bych zase chtěl
potkat,ty co měl sem rád
ruku si s nima podat směl
a pak si dlouho,dlouho o všem povídat.
A tak se stává čas od času
padne si jiskra do mejch vlasů
a pak mě trochu horkost poleje
a já mám pocit,že mě tím cejchuje
zakláním hlavu a nechám bejt
tohleto znám,mám na to glejt
kterej mi přiřknul večery kde svítí ohně a zní kytary

to se pak nechceš z místa hnout
a všechno zdá se krásnější
dole pod skálou šumí proud
a ten tvou duši konejší
od chvíle,kdy si prvně směl
pod stanem přespat celou noc
na zádech s pakárnou se dřel
a každou písen',kterou slyšel zkuil hrát
A tak se stává.....
.....kytary