Korengal

vichřice sílí na schodech v průchodu bílým
prolezlý tváře,horký dech zdroj to ví síly
prstem maluju ti slova v zimních kalužích
přitom špínu ze svědomí lehce stínám
ve tvých očích odráží se jenom odraz rukou smáčených.
Za mořem písku mnohem dál,slunce se topí
v údolí stínů Korengal nechávám stopy
nad hlavou se vznáší mračna barvy ocelový
kousek toho nebe zase v rukou dřímám
kdy zas uvidím tě,nevím tak se hýčkám slovem bláhovým.
za padesát nebo za tisíc let jen na malou chvíli
změním se já změní se svět spojíme síly
krvavý ráno, letmý vzdech co vzpomínky chrání
sudy jsou prázdný rok mi utek v tom bolavém kraji
víno zelenáč ohen' co tvý dlaně nerozmrazí
budiž můj vyhas vlnou dopisů jde s námi;
tak se dívám dál,když víříš prach
a doufám,že něco víš.
na padesát nebo na tisíc let byt' na malou chvíli
změním se já změní se svět spojíme síly
nechci se smát,nechci mít vztek, když po mě střílí