Memento Mori

Jsi trošku do větru a trošku do slunce
jak střepy v sametu jak hrášek v peřince
a tvé vlasy tančí valčík štětců v paletách
si věčný otazník a zcela beznadějný
případ romantik,druh téměř vymřelý
a míváš hlavu v mracích
za kopcem smůly na patách
jsi radost vtělená a v očích tisíc čertů
máš schovaných,sem jen mírně splašená
málo si vážím volných dnů slunečných
nemáš vůbec ponětí jak rychle všechno dobré
ve zlém odletí jak ztrácím dech když přicházíš a
tiše ptáš se co je ti.
Čas není náš,kdo sklízí vítr
ten si může blahopřát někdo se umí celý život strachovat, že se už víckrát nenarodí
ráno odzívat ještě se můžem do zrcadel podívat
a v každé dlani můžeš snadno rozeznat
písmeno M Memento Mori Memento Mori
co o přežití víš,vždyt' ze všech úspěchů mě
šmahem vyléčíš děláš to schválně pokaždé,
když vzývám d'ábla tak ty se objevíš
nejsem rytíř v brnění mávnutím proutku výdech v nádech promění a živou vodou všechny tvé nádoby stínů už brzy naplním
mám náruč dokořán,marně se snažím oblétnout
svůj celý svět až si vlci nacpou chřtán bouřky pak přejdou uvidíš co nevidět dá se touhle cestou jít jsme jen dva kůly co se snaží pochopit svět kolem
může bez bílé černá černou nemůže být.
Čas není náš,kdo sklízí vítr ten si může blahopřát,někdo se umí celý život ztrachovat,že se už víckrát nénarodí
ráno odzývat ještě se můžem do zrcadel podívat a v každé dlani můžeš snadno rozeznat písmeno M Memento Mori Memento Mori