Pěčínská

jsou chvíle,které nelze odmítnout,
když vůně léta hladí po tvářích,
když ohen' oči blízkých ozáří
a pod plačtivou skálou temný kout
láká spáče.
Na to místo ještě cesty nevedou
kde dvě horské říčky čelem naráží
v hlubokém údolí vždy shodím závaží
a křišt'álově narozený proud mou mysl očistí
jak dlouho vznáším se pod vodou
jak dlouho zkouším znovu se nadechnout
jak dlouho zkouším znovu nalézt dno
pevnou půdu pod nohou
proč nejsme pevní, jen skály ví
a kdo se pouští do vody ledový
slyší co šeptá hlasem medovým
těm co rozumí a zpátky přijdou
když západ slunce barví údolí
a zdá se že i říčka utichá
tu malá písen' rostlá do ticha
se na úpatí tamní mohyly náhle narodí
je to místo,vodkud nikdo nespěchá
kde nás řeka pochybností uchrání,
že jsme zpět a že je důvod k zpívání
a na svých cestách kamsi do nikam
se nikdo neztratí
jak dlouho vznáší se pod vodou
jak dlouho zkouším znovu se nadechnout
jak dlouho zkouším znovu nalézt dno
pevnou půdu pod nohou
proč nejsme pevní jen skály ví
a kdo se pouští do vody ledový
slyší co šeptá hlasem medovým
těm co rozumí a zpátky přijdou

tju du, du,du........