Vědomí člověka

Vědomí člověka těžko se vyvléká
z provázků co loutky řídí
ze zemí dospějí neznámých kolejí
a poznají jen to kolik lidí,
že slunce zapadá ,čas jsou hodiny
a že se kolejnice v dálce setkají
ale chce hledat kost,či prosit o milost
tančí jak mu jiní pískají.
Jak hroši bez kůže proč člověk nemůže
si poslechnout,co šeptá jarní déšt'
křivance rovnají berou svět do dlaní
a vlastní pravdou váží cizí lež
tím nám pořád uniká proč tančí motýli
a kam se na podzim hejna ptáků vytrácí
proč nemít životem,strouhaný
co v blůzách svěracích
stůj,poslouchej,tančíš příliš rychle
hudba nebude hrát dlouho,věř mí,že až ztichne
bude pozdě hledat důvod,proč jsi jinde než máš být,kdo tě opil
a kázal kam chceš jít