Zdeničce_Memento Vitae

Včera jsem se díval na Tvé ruce,
zdá se mi,jako by trochu zestárly.
Promin' já nikdy nebyl zrovna všímavý
a najednou,jak šutrem do hlavy
došlo mi,že jedem rychlíkem,co těžko zastaví.
Tobě zase přišlo děsně vtipný,
že vytrhlas mi z hlavy šedý vlas
a náhle začala se nám prodlužovat sín'
už neptáme se lístků kopretin
a kolikrát jsme vyhlíželi čápy,
kdy se vrátí na komín.
Pojed' ke mě prosím,at' tě můžu obejmout
zpíval mi,jak nám někdo mává taktovkou,
zkončí to dříve,než se stihnem nadechnout.
Můj vlas v tvé dlani už je první vlašt'ovkou,
doznívá v ústech sladkost romantických vět,
že spolu zůstaneme ,až na věky věků
jo holka vydrž ještě nejmín' třicet let,
vyvedem mladý a než zkončí důchod'ák
zvládnem hypotéku.
Ztěží bych si já moh stěžovat
ikdyž mé boty zdobí špína z cest a bláto,
ikdyž nám osud rozdal karty v přízemí
a složenky nás drží při zemi,
jsem nejbohatší, nejšt'astnější mužskej
když z pod stolu slyším,táto
Pojd' ke mě prosím at' tě můžu obejmout
zpíval mi, jak nám někdo mává taktovkou,
zkončí to dříve,než se stíhnem nadechnout,
můj vlas v tvé dlani už je první vlaštovkou
doznívá v ústech sladkost romantických vět,
že spolu zůstaneme,až na věky věků,
jo holka vydrž ještě nejmín' třicet let,
vyvedem mladý a než skončí důchod'ák,
zvládnem hypotéku.