Balada o kornetovi a dívce

1.Ve svitu loučí stín se stínu leká,

nad hradní dvůr mrak tiše vplul,

když dívky pláčou, muže válka čeká,

a noci zbývá jen půl.



2.Za chvíli svítá a tam v jedné z věží,

kornet se loučí s dívkou svou,

znavení láskou, v loži bílém leží,

a nězná slůvka zní tmou.



®:Tady to jsou tvé vlásky plavé,

tady to tvá je nezná tvář,

tady to to jsou tvé dlaně hravé,

proč už nedýcháš.

Tak tady spí tvé tělo krásné,

dívenka pláče potají,

hej, kornete vstávej, ráno časné,

kde se oči tvé toulají.



3.Bitva už končí, pouze kornet chybí,

zmámený láskou tvrdě spal,

nad hrobem zběhů, tam se smrti líbí,

a povel dává pal.®: