Dobrodružství s bohem Panem

Je půlnoc nádherná, spí i lucerna,

tys’ mě opustil ospalou,

tu v hloubi zahrady cítím úklady,

s píšťalou někdo sem kráčí,

hrá náramně krásně a na mě

tíha podivná doléhá,

hrá náramně, zná mě, nezná mě,

něha a hudba až k pláči.



Pak náhle pomalu skládá píšťalu,

krok, a slušně se uklání,

jsem rázem ztracená, co to znamená,

odháním strach, a on praví:

Pan jméno mé, mám už renomé,

Pan se jmenuju a jsem bůh,

Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,

jen Pan je pro vás ten pravý.



Ráno, raníčko, ach, má písničko,

Pan mi zmizel i s píšťalou,

od Pana, propána, o vše obrána,

ospalou najde mě máti,

hrál a ve tmě krásně podved’ mě,

kam jsem to dala oči, kam,

Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh

počítám "dal" a "má dáti".