Každý mi tě lásko závidí

Poznal jsem teď jednu z mála,
bylo to venku v dešti,
jen tak tam v tričku sama stála,
tak jsem ji půjčil deštník,
aby víc už nepromokla,
neboť déšť smývá krásu,
vím že jsem v ní našel poklad
a ona ve mně spásu.

Pod deštník jsem se sní schoval,
abych jí viděl zblízka,
v duchu jsem však uvažoval,
dá-li se nečím získat,
bylo mi s ní neskutečně,
líp než-li každý víkend,
přál jsem si ať prší věčně,
ať dál jsme pod deštníkem.

Každý mi tě lásko závidí,
když Prahou jdem, ulicí k nám,
já vím že každý mi tě lásko zavidí,
já s tebou jsem, rád sám.