Poslední Sbohem

MARCUSS:
Odpojen od přístroje,poslední sbohem
Smrt dala palec dolů nad bezvládnÝm tělem
S bolestí a žalem,se loučí LIDI kolem
Ptaj se proč se přihodilo ,zrovna tohle
Objímaj se, plakaj si na rameně
AŤ se mu vrátí tep, ale prostě to nejde!
Ptaj se znova a znova , na jakýkoliv naděje
Dali by všechno na světě ,jen AŤ se probere
Naprosto bezmocný bližní, zažívaj těžkou chvíli
Ztratili koho milovali, teĎ je svět černobílý
Najedno nic nemá cenu,sou tu pocity prázdnoty
Venku padaj kapky deště,tady slzy
I čerstvý květiny zvadly,zahřměli hromy
Přišli měsíce temnoty, možná i roky
Vyrovnat se,může bejt neskutečně těžký
musíme jít dál,život je neskutečně krátký

ENY:
Zas jednou po letech, sem nasadil oblek
zas jednou po letech odešel blízkej člověk
a já byl u toho u toho když se blížilo
to nejhorší, slzy mi vytryskli do očí
zas jednou po letech rodina drží při sobě
zas jednou jednou po letech, zas kvůli blízky osobě
zármutek prohlubuje otevřená rakev
a já byl u toho a musel snášet tu bolest
tělo je schránka, hřbitov je skládka
aby bylo nad čim plakat, někdo musí Skapat
je smutný že abyse mohli všichni sejít
nestačí zrození,(spíš) někdo musí zemřít
mrzne se v kostele, při mši za zemřelé
jak moc to srdce rve, rakev se spouští do země
lidi se podlamují v kolenech
smutek se zapije, a zbyde jenom stesk


DYZE:
Kolik věcí musí se na tomhle světě stát
jak moc hluboko musíme na dno sáhnout
abychom otevřeli oči a začli vnímat
že život není PC hra a žijem jednou
vadí ti že máš v garáži škodu sto dvacet
vidíš místo ní beemwé rok nula devět
mandalinek fůra, brambor žádná sláva
žes ztloustla o kilo a tos četla manuál
mělas funkční rodinu střechu nad hlavou
do práce ses těšila - přijde ti to málo?
věčně nespokojeni řeči - život je pech
problÉm není ve světe sídlí v nitrech
svázána hadičkama PODPORA výživa
odepíráš si myšlenku že by se mohlo stát
nemyslet nevidět neslyšet na duši jizva
až teď si uvědomuješ jaká je času cena

DUSSA:
DuŠe stoupÁ z tĚla letÍ k nebi
vidÍ svÉ bliŽnÍ jak truchlÍ na zemI
chtĚl by se vrÁtit nenÍ cesty zpĚt
mŮŽe jen z vÝŠky sledovat svĚt
Život mu nÁhle bĚŽÍ hlavou
proČ zrovna teĎ kdyŽ naŠel tu pravou
chtĚl mÍt dĚti zaloŽit rodinu
teĎ z toho mÁ jen nesplnĚnou vidinu
kdyŽ jednou smrt pŘijde na nic se neptÁ
aŤ uŽ si bohÁČ a nebo ŽebrÁk
vŠechno ti vezme jen vzpomÍnky nechÁ
nikdo z nÁs nevÍ co ho vlastnĚ ČekÁ