Úkryt

Jsem závažím na tvé líci.
A smutné tóny nikdy nekončící
nutí mne v tobě se ztrácet,
propadat dál a...
Skrz malá sklíčka budu si tě hýčkat,
ze rtů ti odezírat a zírat dál.

Jsem jako zvíře,
co schované ve svém úkrytu,
– noře – díře stahuje hýždě,
aby si prodloužilo svůj pobyt tu.
Jsem jako zvíře,
co schované ve svém úkrytu,
– noře – díře stahuje hýždě,
aby si prodloužilo svůj pobyt tu.
...tady...tady...tady...

Jsem důvodem nejistoty tvé,
totožné s tou mou,
zahořkle a z dálky se k nám něco blíží
a to mě tíží.
Snad nezastíní,
stín nevrhne na maličkost mou,
mou samotnou...

Jsem jako zvíře,
co schované ve svém úkrytu,
– noře – díře stahuje hýždě,
aby si prodloužilo svůj pobyt tu.
Jsem jako zvíře,
co schované ve svém úkrytu,
– noře – díře stahuje hýždě,
aby si prodloužilo svůj pobyt tu.
...tady...

V míře vrchovaté...

Sledovat tě jen z povzdálí,
k tomu je třeba trocha nadání.