Zapomenutá slova

Tvář svou skláníš, skrejváš pláč,
na svých skráních slzy máš.
Jsem-li tím vinen, hoď kamenem, neuhýbám,
jsem bolestí, radostí, nevím sám.

Ať vytáhnou dýku
a na chodníku
nechají ležet mou duši zraněnou,
nezapomenu slov, dík.

Znám Tvá přání, sám je mám.
S Tebou dejchám, umírám.
Dál utíkám, nevím kam,
proč mám lhát,
já nechci víc, chci Ti říct:
Mám Tě rád.

Ať vytáhnou dýku
a na chodníku
nechají ležet mou duši zraněnou,
nezapomenu slov, dík.