Děvčátko moje

Bílá mlha leží v polích,
den se probouzí,
úsvit vnesl do údolí
tvůj smích i slzy.
Počkám, až mé sny odlétnou
oknem pokoje
a jen ty zůstaneš se mnou,
děvčátko moje,
děvčátko moje.

Vím, že na mě stále čekáš,
mraky letí dál,
zeptej se, co nese řeka,
radost nebo žal?
A tak chodím po světě sám
cestou naděje,
věřím, že tě jednou potkám,
děvčátko moje,
děvčátko moje.

Slunce zašlo mezi lesy,
usne za chvíli,
na oblohu vyplul měsíc
k těm, co zbloudili.
A když hvězda z nebe padá,
září nad krajem,
do noci tě půjdu hledat,
děvčátko moje,
děvčátko moje.