Šedesát devět

Uprostřed noci, bezbranná,
daleko, dlouho do rána,
vzpomínám, už jsem tady byl,
ty oči, úsměv, na pár chvil,
hořký čaj, úsvit o páté,
po šedesáté deváté…

Pusto a prázdno v ulicích,
jenom dva stíny bloudící
v kulisách dnů a večerů,
v nevyváženém poměru,
není čas hrát si na svaté,
po šedesáté deváté…

Tak náhle bledá, nevinná,
ústa zarudlá od vína,
za tichým smíchem skrývá pláč,
a neděkuj mi, není zač,
odchází, v černém kabátě,
po šedesáté deváté…