Chvíle kdy se čas zastaví

Stále tě hledám, nemám stání,
tvůj obraz na pozadí hvězd,
po celou noc až do svítání
a pak se vydám jednou z cest.
Prachem i blátem, po kamení,
je to ta správná, co já vím ?
Dojdu až k řece zapomnění
a zpátky se zas obrátím.

Rf.
Bloudím tu sám a možná spolu
po dlouhé, prázdné refýži,
po nočních barech Liverpoolu
i po kavárnách v Paříži,
v ulicích Prahy mezi stíny,
chvíle, kdy se čas zastaví…
Na koho padne tíha viny
a kdo se jenom pobaví ?

Někdy tě ztrácím v davu lidí
a nevěřím, že odcházíš,
mé slzy nikdo neuvidí,
jen ty mě znáš a ty to víš.
Rád bych se ukryl v křídlech ptáků
a starosti dnů nechal jít.
A potkal bych tě za soumraku,
kdy tma přichází a je klid.

Rf.

Marně tě volám, bouře sílí,
vítr má slova zpřehází,
vím, že jsme pozdě pochopili
a smutek touhu provází.
Spadané listí tančí v kole,
oblohou blesky křižují,
co je nahoře, je i dole
a v cestě už nic nestojí.

Rf.