Marná sláva

Vždy jsem míval, to co jsem si přál,
až pak jednou s osudem jsem hrál.
Krutou hru, kdy karty míchal už,
potom přišel pád a můj den si změnil hodnost.

Najednou můj cíl byl vzdálený,
byl jsem sám prázdný a ztracený.
Až teď vidím s kým jsem vlastně hrál,
že jsem život svůj k věčné hambě zaprodal.

Bez lásky, bez tebe, celý svět se na mě dívá,
co udělat mám pro tebe, to ten hlas teď v sobě skrývá.
Pověz mi, co dělat mám, bojím se, nevím co dál
všechno cos´ mi dal, tak jsem prodal.


Tak jsem prošel řídkou bažinou,
hynul žízní, hnal se pustinou.
Myslel jsem, že vystačím si sám,
proto každou pomoc s posměchem jsem odmítal.

Najednou, ale nemohl jsem dál,
marně nohy své jsem přemlouval.
Tak jsem sklopil hlavu do dlaní,
o pomoc jsem volal, ať mě někdo zachrání.

Najednou muž vedle mě,
ruku pomocnou mi dává.
Nevidím mu do tváře,
beznaděj, však ze mě padá.
Řekl mi, co dělat mám,
abych nikdy nebyl sám
odboj svatých, Bůh za mě vyhrál

Muž vedle mě,
ruku pomocnou mi dává.
Nevidím mu do tváře,
beznaděj však ze mě padá.
Řekl mi, co dělat mám,
abych nikdy nebyl sám
odboj svatých, Bůh za mě vyhrál.