Špendlíček

Když jsem ji prvně potkal,

měl jsem dojem že vypadla z kořenky smíchu

asi nepochopitelné přirovnání by mohlo být ke špendlíku

stejně přímá, určitě i pichlavá když trochu rozzlobí se

a právě nenácházím slova jak víc říct o jejich očích, vůni, kráse

Stejně drobná, jako špendlík když nám z ruky k zemi propadá se

hledám záři žluté hlavičky a bojím se, že v davu zatoulá se

špendlíků mám dvě krabičky plné jak hlavu nenazvaných dojmů

a znovu marně hledám slova v kterých aspoň trochu dojmů z hlavy pojmu

rád bych řekl víc

A tak se opájím představou , že ji smím hýčkat

že se mi svěří, když zavře svá víčka

Že ji smím líbal a mazlit se s ní já smím, já sním

Na její úsměv vzpomínka jak špendlík zarývá se mi pod kůži

byl široký, dvě řady perliček a rty mi připomněly plátky růží

asi vám připadám dost směšný, když se přiznám , že mám rád víc než tuší

určitě naivní v představě, že bych mohl zůstat trnem na ty růži
a být stále s ní


A tak se opájím představou, že ji smím hýčkat,

že se mi svěří když zavře svá víčka

že ji smím líbat a mazlit se s ní , já smím, já sním

Že ji smím pohladit od smíchu vrásky

špendlíček pichlavý s žlutými vlásky

Nechte mě zpívat a nechte mě snít

že ji smím líbat a mazlit se s ní,

láska je toužit a ne pouze mít

já vím, jen sním