Doufám, že mi sílu Bůh dá

Samotná,
ztracená
je pryč má láska s jizvou.

Chci být s ním
žadoním
ať andělé mě vyzvou.

Pozemský
život zkys.
Já steskem svým se rozplývám.

V náručí stín mám.

Nicolas
dávný hlas
těch letních časů v loukách,

bohužel
odešel,
též k nebi vzhůru stoupá

v očích sůl
jsem pro dvůr,
král jméno mé jen proklíná,

v nouzi dlaně spínám.


Doufám,
že mi sílu Bůh dá.

Pomstou
svou jsem posedlá.

Má
pykat král,
všechno štěstí nám vzal.

Už cítím,
já mám jít dál.


Podsvětí
zasvětím
čas, jenž mi stále zbývá.

Markýzou
budu zlou.
Strach z té, co dál se skrývá,

pozná král
nastokrát
jen jméno mé ať proklíná,

zášť má neusíná.


Doufám,
že mi sílu Bůh dá.

Pomstou
svou jsem posedlá.

Má
pykat král,
všechno štěstí
mi vzal.

Už cítím,
já mám jít dál.



Lůza:
Doufej,
že ti sílu Bůh dá,

markýzou buď andělů.



Má
pykat král,
všechno štěstí
mi vzal.

Už cítím,
já mám jít dál.

Už cítím,
já mám jít dál.