35 Draculův monolog

Dracula:

Byl kdysi šas kdy vřesoviskem,
po boji hnal jsem koně tryskem.
Abych se vrátil k tobě zas,
nadějí plný byl ten čas.

S tebou a s vůní čistých plín,
přivítat měl mě i náš syyn.
Však běda všechno pokryl stín,
temný stím a černá hlína.
Smrt náhle přišla místo křtin
a já už nikdy, nikdy neměl syna.

Chceš říct, že nepoznal jsem dřinu,
ani chudobu?! Zůstal mi majetek,
jmění a moc.
Však ten kdo naději už navždy zamkl do hrobu,
světlo dne zaprodal za věčnou noc.

Milenky měl jsem všech barev a jas,
všechny mě zklamaly, všechny smet čas.
Že jsem je zabíjel to snad chceš říct,
spit jejich krví, já krvácel víc.

Možná kdysi chtěl jsem změnit svět,
a vzpurně bušil do zvonů.
Však tenhle svět se měnil během let,
podle svých vlastních divných zákonů.
Snad ideí jsem míval bezpočet,
a ztrácel jednu za druhou.
Né, vůbec nemám zájem měnit svět,
sám dneska změněn jeho zásluhou.

Už vlasně existuju jen...
..už pouze živ a k žítí navždy odsouzen,
bez tebe mrtev, mrtev jsem jak dřív....