Cizinec - můj stín

Cizinec - můj stín.
Jsem jen slouhou,
pán je on.
Řídí život můj.
Stal se ze mě pouhý klon.

Je cena úměrná,
za ty přísliby, vášní co bál,
jsem se znát.
Má touha nevěrná,
brzy vystřídá můj celibát.

Cizinec - můj stín,
který nosí jméno mé.
Zničil život můj,
zničil moje renomé.

Proč je mi lhostejné,
že jsem opustil všechno v co dřív,
věřil jsem.
Proč když jsem s ní cítím,
že jsem ve světě neskutečném.

To kvůli ní jsem zde ne tam.
To kvůli ní se stále ptám,
jak úlet zdůvodnit,
svědomí své uklidnit,
výčitky nemít.

To kvůli ní já odcházím,
to kvůli ní vše pokazím.
Kdo může za ten zkrat,
kdo mě vtáhne do hlubin.
Je to ďáblův advokát.
Ten cizinec - můj stín.

Muž co jsem ho znal,
který tvrdíval,
že ví,
jak má správně žít,
je už pouhé dejavu.

Co na tom záleží,
vždyť má jediná touha je s ní,
stále být.
A pro tu možnost já,
klidně jak štvaná zvěř budu žít.

To kvůli ní jsem ztratil glanc,
to kvůli ní dal všechno všanc.
Můj čestný závazek,
najednou šel do kytek,
jen za polibek.

To kvůli ní chci dlouho žít,
naplno žít né živořit.
Vesmírným výškám vstříc,
a nepřemýšlet víc,
že mě stáhne do hlubin.
Ten cizinec - můj stín.