Schůzka v zahradě

Lorraine:
Kam jsi mě to, větře, zavál
koncem března?
Do karpatských lesů na tajemný hrad.
Do těch cizích končin, kde mě
nikdo nezná,
které ale z dětství já bych měla znát.

Dětství je jen příběh, co se dovypráví,
a tak naši paměť málo zatěžká.
Lítaval tu motýl. Myslím - oko paví.
Možná se tu někde vznáší dodneška.

Ale ne tady! Tady ne!
Motýlů se tu nedoberem,
přítmí se v sídle snoubí s šerem
v jediném temném akordu.
Tak jako u nás v Bradfordu.

Leč v něčem se to liší.
Vždyť zde se žije v plyši,
hmm, na úrovni vyšší
je zdejší pohodlí.

Né, nikde žádné kříže,
ten bohatý pan kníže
se učí od Paříže
a moc se nemodlí.

To bratříčka by hnětlo.
A hele! Budiž světlo!
Jakoby z nebe slétlo,
jak proutkem kdyby šleh!

Co, probůh se to děje?
I víno nalité je!
Ty čáry čaroděje
mi trochu vzaly dech.

Zlí skřítkové a saně
jsou přelud, nedám na ně.
Jsem zkrátka na Balkáně,
mrav jiný, jinší kraj.

Však jde-li o přízraky
a báby všelijaký...
Tak sbalím saky paky
a mějte se tu fajn!

No, má úcta! - To jsem se vás lekla!
Byla tu tma, tak jsem si řekla,
že to tu trochu rozsvítím!
A vy jste přišel mezitím...

Řekli mi, ať se vypravím
za milým příbuzným...

Dracula:
Já vím.

Lorraine:
Raněna skonem otcovým
byla jsem nucena...

Dracula:
Ó, vím.

Lorraine:
Má matka, když ještě žila,
ten dopis pro vás připravila...

Dracula:
Já vím. Už jsem ho četl.

Lorraine:
Sorry!
To víte, majetkové spory!
Než právníci je vyřeší,
já hledám přístřeší.

Dracula:
Tak ty jsi Lorraine! Lorelay!
Já připíjím ti na zdraví.

Lorraine:
Ten pohár plný po okraj
spíš o zdraví mě připraví.

Dracula:
Na víno nesmíš zanevřít.

Lorraine:
Budu mít po něm asi špičku.

Dracula:
A co ti ještě bere klid?

Lorraine:
To, zda vám můžu říkat "strýčku".

Dracula:
Já, k čertu, nejsem žádný strýc!

Lorraine:
Promiňte mi mou vinu.
Snad jsem to jinak měla říct.

Dracula:
A co když neprominu?
Cítím, jak parfém laciný
do tkáně tvé se vpíjí.

Lorraine:
Promiňte, nemám na jiný.

Dracula:
Ne, to se nepromíjí.
Tvůj hlas i vůně obstojí.
Co však s tvou hebkou šíjí?

Lorraine:
Promiňte, nejsem v závoji...

Dracula:
Ne, to se nepromíjí.

Dracula:
Zítra se sejdem v zahradě.

Lorraine:
A co když se tam minem?

Dracula:
Odpověď je pak nasnadě.

Lorraine:
Ne, to si neprominem!

Oba:
Ne, to si neprominem!

Dracula:
Ne, to si neprominem!

Lorraine:

Nemohla jsem dospat, vzbouzela se stokrát.
Teď už vím, jak chutnáš, noci probdělá.
Kdosi vklouz mi do snů, o spánek mě okrad,
to se přeci hostům jen tak nedělá.
Teď se nebe modrá. Snad se mé dny změní.
Strasti k vodě pouštím s šedou Anglií.
Říkal, že se sejdem. Proč tu ještě není?
Co se neodpouští? Co se promíjí?

Sluha:

Račte mě, prosím, vyslechnout.
Omlouvám nerad svého pána,
musel však odjet časně zrána.
Nechal tu pro vás zatím skvost...

Lorraine:

S tím ať jde k čertu! Mám jich dost!

Sluha:

Vám sklouzlo jen tak ze rtu,
že pán by měl jít k čertu,
vím, řekla jste to v žertu,
leč s peklem není špás.

Na jeho existenci
se shodli zasvěcenci.
Jsme malí, krátcí, tencí,
když zmocňuje se nás.

Jak noční bouře zuří
a hnou se hnáty muří...
Tak straší na cimbuří!

Lorraine:

Huá!! Strach strašně ráda mám!

Sluha:

Jsou ovšem chvíle jisté,
když i mi - spiritisté,
řvem: Démoni, už zmizte!

Lorraine:

Já česnek radím Vám!

Sluha:

Jak smělí jste vy mladší!
List obrátíme radši.
Pán omlouvat se ráčí,
že pláchnul jako kluk.

Lorraine:

Co počít s pánem hradním?
Buď mu nic neusnadním,
či smiluji se nad ním.
Tak přijímám ten šmuk!

Ó, náhrdelník! A praví!
S tou útěchou mě zdraví
motýl - oko paví!

Sluha:

Motýla
vám kníže spolu s dárkem posílá.
Hle, pozornůstka dvojitá!
Tu žena zřídka odmítá,
jak vím.

Lorraine:

S motýlem
snad kníže nevyved mě aprílem,
ta naděj, k níž se utíkám,
však může zmizet bůhví kam,
jak dým.

Sluha:

Netajím, že bych rád
vám, kněžno, sloužil do stáří.

Lorraine:

Čí si vstup, čí si vpád
mi náhle přines pocit předjaří.

Na chvíli,
i já si připnu křídla motýlí
a zavolám, že odlétám
až ke hvězdám a kometám...
Snad smím, snad smím.