K severům

Lancelot:
Opouštím lásku, aniž bych řekl, jak mám ji rád,
nemířím do ráje, k severům chci jít,
opouštím lásku v očích jen z ledu květ,
odcházím do jiné, jiné báje žít.

Ginevra:
Tu báj nesmíš číst, chtěj žít se mnou v jiné,
žít se mnou lásko v jiné.

Oba:
Víc krásných míst, září vesmírem plynem,
ach lásko má, tak proč my ne.

Ginevra:
Kéž v srdci mém uvázneš,
jak v sítu milý můj,
kéž v očích mých nezhasneš,
jako k ránu hvězdná zář,
kéž touhu svou ovládneš,
zůstaň milý můj,
poruč koni svému stůj.

Lancelot:
K severům mě to táhne, ať vzpomínky nás se změní v led,
ať paměť má v bouřích slábne, v očích bodá ledový květ.

Ginevra:
Tebe prosím víc než žádám,
na vzdory bleskům milý vrať čas zpět,
než skončí báj v níž tak strádám,
tak na chvíli zastav svět!

Lancelot:
Opouštím tě lásko, v očích jen ledový květ,
odcházím do jiné, jiné báje žít.

Ginevra:
Tu báj nesmíš číst, chtěj žít se mnou v jiné,
žít se mnou lásko v jiné.

Oba:
Víc krásných míst, září vesmírem plynem,
ach lásko má, miluj mě.

Oba:
Ke tvým rtům mě to táhne,
ať k tobě bloudím lásko do smrti,
náruč má po tvé prahne,
bouří slastné obětí.
Ke tvým rtům mě to vábí,
v tvých očích chci lásko utonout,
milování na hedvábí, ať mě spálí vášeň tvá,
ať mě spálí,
ať mě spálí,
ať mě spálí vášně proud.
Ať mě spálí,
ať mě spálí,
ať mě spálí vášně proud.
Ať mě spálí,
ať mě spálí,
ať mě spálí vášně proud.
Ať mě spálí,
ať mě spálí,
ať mě spálí vášně proud.