Opíjí

ARTUŠ:
Opíjí,
falší opíjí.
V závojích
skrývá svou tvář.
Odbíjí,
půlnoc odbíjí.
V závojích
chvátá před oltář.

Plamenům
svou lásku dám.
Kamenům
pak volný,
příkrý sráz.
Už zhasíná,
co zbylo v ní.
Zbývá
jen žhavé kamení!

/: Žár,
rubáš na stožár,
hoří. :/

Ať hoří,
ať není!
Člověk míní
a Bůh mění.
Srdce mé
těžší je než závaží.

Je to víc,
než chtěl jsem číst.
Moc černejch zpráv
Pro moc bílej list.
Moc dlouhá báseň
pro špatnej rým.
Je to víc,
než chtěl jsem číst.

/: Je to víc než můžem,
je to víc než můžem snést.
Je to víc než tvář i pěst.
Je to víc než Bůh i křest. :/

Ó jakým démonem
nocí, bílým dnem,
žalem dál jsem štván?!

SBOR:
/: Je to víc než můžem,
je to víc než můžem snést.
Je to víc než tvář i pěst.
Je to víc než Bůh i křest. :/

ARTUŠ:
JAKÝM DÉMONEM?
DÁL JSEM ŠTVÁN?!
JSEM ŠTVÁN JÉÉ!

Poroučím, slunce mé, zhasni.
Chci teď být potmě a sám.
Přivykám tmám,
mou samotu zkrásní,
chci být potmě sám,
sám jenom s ní...