ó Monte Cristo

Hra končí.
Co na tom, jak na tom právě jsem?
Ztrestat podlost já si přál,
pocit křivdy mám však dál.
Zrazen od šelem,
velkým mstitelem
právem jsem se stal.
V hlavě jeden cíl,
čím jsem vlastně žil?
Mstou a s ní jen
přízní míjen.
Ó, Monte Cristo, jak dny plynou,
dvě lásky tvé stih dvojí pád.
Tu pozdní ztratils vlastní vinou,
tu velkou v boji s lidskou špínou.
Ó, Monte Cristo, cíl tvých poutí
už ztratil zář, co míval dřív.
Tvé pravdy, právo, vše se hroutí
a srdce pusté je jak prázdný šíf.
Krev tvých nepřátel ať přijme zem.
Máš to, co jsi chtěl,
jsi vítězem, Kain ať padne.
Ztrestals je a dost,
tak dýchej snáz.
Proč ta pochybnost?
A v zádech mráz,
štěstí žádné.
Ó, Monte Cristo, snad až nyní
z bludů se blížíš k prozření,
že nekonal jsi dobrodiní.
Stín v duši ničím nezastíníš.
Proč Edmond Dantes už tu není?
Kdoví, kde kotví jeho prám.
Nač jsou ti statky,
moc a jmění,
bez trocha lásky,
když jsi zůstal sám.