Svatí podél cest

Dlaně jež nikdy nehladily
pátravě hladí mužskou tvař.
Jako by pro mě v tuhle chvili
začinal nový kalendař.
Nezklamal jsi mě, nezklamu tě,
já která náhle umím kvést.
Hladím tě s touhou po tmě chutě
u nohou svatych podél cest.

Odpusť mým prstům, že se chvějí,
teprv se do nich vraci krev.
Tepr se hrabu ze závějí,
co bych dnes dala za usměv,
kterým se jiné ženy smějí
na muže, které chtějí plést.
Asi nic, koukám po šalveji
úkolem svatých podel cest.

Koukám se na list zlatobílu,
na květy lnu a kopretin.
Nehledám triumf ani sílu,
chci k tobě přilnout jako stín.
Vůně tvých vlasů trochu mate,
patrně stará mužska lest.
Takové lsti jsou ovšem svaté
po tvaři svatých podél cest.
Není v tom hřích a není vina
ve skutcích ani v myšlenkach.
Obrostu tě jak rozmarýna,
pomalu všude,všude, ach.....
Nežný je déšť a třepotavý,
sedá jak motýl na pelest.
Spolu s mou rukou tiše slaví
diskrétnost svatých podél cest.